1. Spasiteli, v péči svou
rač mne vzíti laskavou,
v pastvách, jež jsi připravil,
se svým stádem dal mi díl,
kde tvé ovce v každý čas
přemilý tvůj slyší hlas.
2. Kdo jest, jenž těm uškodí,
nad nimiž tvé oko bdí?
Byť i starý nepřítel,
řvoucí lev, je obcházel,
přes vší jeho zlost i lest
vítězství jim jisté jest.
3. I když bývá jíti jim
stínu smrti údolím,
tím Ty více, Pane náš,
lásky zdroj jim otvíráš,
k nim se vineš blíž a blíž;
rádi pak svůj nesou kříž.
4. Spasiteli, v péči svou
rač mne vzíti laskavou,
vlož na mne své znamení
na jistotu spasení,
ať mne nic již z ruky tvé,
dobrý Pane, nevyrve.