1.         Spasiteli, v           péči svou 
          rač mne           vzíti laskavou, 
          v pastvách,           jež jsi           připravil, 
          se svým           stádem dal           mi díl, 
          kde tvé           ovce v           každý čas 
          přemilý tvůj           slyší hlas. 
           
  2.         Kdo jest,           jenž těm           uškodí, 
          nad nimiž           tvé oko           bdí? 
          Byť i           starý nepřítel, 
          řvoucí lev,           je obcházel, 
          přes vší           jeho zlost           i lest 
          vítězství jim           jisté jest. 
           
  3.         I když           bývá jíti           jim 
          stínu smrti           údolím, 
          tím Ty           více, Pane           náš, 
          lásky zdroj           jim otvíráš, 
          k nim           se vineš           blíž a           blíž; 
          rádi pak           svůj nesou           kříž. 
           
  4.         Spasiteli, v           péči svou 
          rač mne           vzíti laskavou, 
          vlož na           mne své           znamení 
          na jistotu           spasení, 
          ať mne           nic již           z ruky           tvé, 
          dobrý Pane,           nevyrve.