5871
Komu Pán Bůh veselého
1. Komu Pán Bůh veselého
ducha ráčil popřáti,
že netrápí srdce svého,
než můž vždy vesel býti.
Ten převeliké milosti
došel od Boha svého,
na což i já v své žalosti
vzpomínám dne každého.
2. Srdce mé někdy radostí
též naplněno bylo,
nyní plné je žalosti
a veselí pozbylo.
Zármutkem jsem obklíčený,
nevím nic o radosti,
neučiní-li Bůh změny,
musím zhynout teskností.
3. Chodím smuten dne každého
a uvadlo srdce mé;
a od hlasu lkání mého
přischly kosti k kůži mé,
tak že jsem i chleba svého
jísti již zapomenul.
Tebe prosím, Boha svého,
bys mne k sobě přivinul.
4. Sen od očí mých odchází,
trápí mne má myšlení,
až i na zdraví mi schází,
pro tesknost a kvílení.
Zachvátil mne zlý čas nyní,
jehož jsem se nenadál.
Ó, by můj Bůh bez prodlení
svou milost mi zase dal!
5. Neopouštěj mne, Bože můj,
v mé nynější úzkosti,
a ode mne se nevzdaluj,
než potěš mne v rychlosti.
Přispěj k mému spomožení
v tomto nebezpečenství,
vytrhni mne ze soužení
pro své milosrdenství.
6. Ó, má duše, upokoj se,
přestaň víc naříkati,
spíše Bohu svému svěř se
a hleď v Něho doufati.
On věřícího žádného
nikdy jest nezanechal,
proto povinnost každého,
aby na Něj spoléhal.
7. Věřím, že i mne, Bože můj,
neopustíš v úzkosti,
ukážeš mi obličej svůj,
zprostíš zdejší těžkosti.
Ach, Bože, pro Syna svého,
račiž to učiniti
tak, abych času každého
mohl Tě velebiti.
Zpěvník pro scholy 2026
2026