1.         Proč tak           dlouho, můj           Pane, 
          na mne           se nerozpomínáš? 
          A břímě           naložené, 
          z mých           ramen tak           pozdě snímáš? 
          Proč blesk           navštívení tvého 
          neosvítí líce           mého? 
           
  2.         Proč též           duše má           milá 
          má se           dnem i           nocí svírat? 
          A do           srdce nemilá 
          starost vždycky           má se           vtírat? 
          Dáš-li se           těm ze           mne smáti, 
          již mi           zlé jen           chtějí přáti? 
           
  3.         Pohlédni z           trůnu svého, 
          pohleď z           nebeské výsosti, 
          viz těžkost           srdce mého, 
          zapuď Ty           sám mé           temnosti; 
          dej, ať           světlo slova           tvého 
          svítí mi           času každého. 
           
  4.         Jistotně tomu           věřím, 
          že z           tvé ruky           dojdu toho; 
          neb, žes           Otcem naším,           vím, 
          a nezamítáš           hříšného; 
          uděluješ všem           pomoci, 
          hodens chvály           dnem i           nocí.