1. Tiše se měj, ó, duše milá,
nes pokorně své soužení;
vzpomeň si jen: Bůh to posílá,
On pošle i spomožení.
Proto, ať se co chce děje,
v Bohu bude má naděje.
2. Doufej, nebudeš zahanbena,
Bůh zná i může pomoci.
K jeho milosti otevřena
je brána ve dne i v noci.
On s potěšením přispěje,
v Bohu bude má naděje.
3. Nemůže se všecko zdařiti,
co člověk žádá a míní,
a kdo nezná sebe zapříti,
ten zlé ještě horším činí.
Neb On ví, co mi pro- spěje:
v Bohu bude má naděje.
4. Chce-li Bůh, již den mně zítřejší
přinese štěstí žádané
a ze vší mé péče nynější
ni památky nezůstane.
U Boha vše to možné je:
v Bohu bude má naděje.
5. Zatím i nechť bída se množí,
nechť pomoc mešká z výsosti,
tiše jen, ještě z lásky Boží
mně zkvetou růže radosti.
Proto, nechť se co chce děje,
v Bohu bude má naděje!