1.         Tiše se           měj, ó,           duše milá, 
          nes pokorně           své soužení; 
          vzpomeň si           jen: Bůh           to posílá, 
          On pošle           i spomožení. 
          Proto, ať           se co           chce děje, 
          v Bohu           bude má           naděje. 
           
  2.         Doufej, nebudeš           zahanbena, 
          Bůh zná           i může           pomoci. 
          K jeho           milosti otevřena 
          je brána           ve dne           i v           noci. 
          On s           potěšením přispěje, 
          v Bohu           bude má           naděje. 
           
  3.         Nemůže se           všecko zdařiti, 
          co člověk           žádá a           míní, 
          a kdo           nezná sebe           zapříti, 
          ten zlé           ještě horším           činí. 
          Neb On           ví, co           mi pro-           spěje: 
          v Bohu           bude má           naděje. 
           
  4.         Chce-li Bůh,           již den           mně zítřejší 
          přinese štěstí           žádané 
          a ze           vší mé           péče nynější 
          ni památky           nezůstane. 
          U Boha           vše to           možné je: 
          v Bohu           bude má           naděje. 
           
  5.         Zatím i           nechť bída           se množí, 
          nechť pomoc           mešká z           výsosti, 
          tiše jen,           ještě z           lásky Boží 
          mně zkvetou           růže radosti. 
          Proto, nechť           se co           chce děje, 
          v Bohu           bude má           naděje!