Já klaním se té lásce svaté,
jež v Kristu nám se zjevuje,
a proudu milosti té vzňaté
se dávám, jenž k nám směruje.
Ne na sebe já pamatuji,
než v moře lásky sestupuji.
2. Ó, jak se ke mně skláníš něžně,
vždy po mně touží srdce tvé!
Tvou láskou přitahován snažně
všechno Ti dávám, co je mé.
Tys připojil mne, Bože, k sobě,
Ty ke mně lneš a já zas k Tobě.
3. Já vím, že Tebe musím míti,
tvůj musím býti napořád.
Život ni ráj mi nikdo z lidí
na zemi této nemůže dát.
Jen v Tobě pokoj, v Tobě radost,
Ty sám mým tužbám činíš zadost.
4. Kéž jméno tvé, ó, Jezu milý,
se navždy vtiskne v mysl mou;
tvá láska věrná v každou chvíli
mne naplňuj a vládni mnou –
ať v slovu, v skutku, v počínání
je znát mé v Kristu přebývání.