1.         Náš život           jako letní           den má           stín slunce           jas, 
          než v           krátce mizí           jako sen           a nevrátí           se zas. 
          Jako sen           pomíjí čas, 
          kterým Pán           daří nás, 
          zvadlý květ           ku večeru           – 
          ráno měl           svou nádheru. 
           
  2.         Však tato           žití chvilenka           je drahý           spásy den, 
          v němž           rozséváme seménka           pro nekonečnou           žeň. 
          Jako sen           pomíjí čas, 
          kterým Pán           daří nás, 
          zvadlý květ           ku večeru           – 
          ráno měl           svou nádheru. 
           
  3.         Nuž, pracuj           každý za           rána, neskládej           ruce v           klín, 
          by práce           byla zdolána,           než přijde           smrti stín. 
          Jako sen           pomíjí čas, 
          kterým Pán           daří nás, 
          zvadlý květ           ku večeru           – 
          ráno měl           svou nádheru. 
           
  4.         Jak šťasten,           kdo svůj           práce čas           zde věrně           naplní, 
          jej přivítá           pak nebes           jas a           věčné spasení. 
          Jako sen           pomíjí čas, 
          kterým Pán           da- ří           nás, 
          zvadlý květ           ku večeru           – 
          ráno měl           svou nádheru.