1. Náš život jako letní den má stín slunce jas,
než v krátce mizí jako sen a nevrátí se zas.
Jako sen pomíjí čas,
kterým Pán daří nás,
zvadlý květ ku večeru –
ráno měl svou nádheru.
2. Však tato žití chvilenka je drahý spásy den,
v němž rozséváme seménka pro nekonečnou žeň.
Jako sen pomíjí čas,
kterým Pán daří nás,
zvadlý květ ku večeru –
ráno měl svou nádheru.
3. Nuž, pracuj každý za rána, neskládej ruce v klín,
by práce byla zdolána, než přijde smrti stín.
Jako sen pomíjí čas,
kterým Pán daří nás,
zvadlý květ ku večeru –
ráno měl svou nádheru.
4. Jak šťasten, kdo svůj práce čas zde věrně naplní,
jej přivítá pak nebes jas a věčné spasení.
Jako sen pomíjí čas,
kterým Pán da- ří nás,
zvadlý květ ku večeru –
ráno měl svou nádheru.