1. Aj, tu Pán Bůh odvolává
vůdce dítkám věrného
a již jemu vidět dává
slávu města věčného.
Tak, kdo s pláčem rozsévá-li
símě pravé moudrosti,
dá jim Pán, by s plesem žali
v oné říši radosti.
2. Kéž jen símě drahé pravdy
v zralém žití údobí
přebohaté, hojné plody
v srdci dítek působí!
Nadějí tou těš nás, Pane,
Dárce blaha, spasení,
pak se slza, jež nám kane,
v projev díků promění.