1. Jak jelen s mnohou žádostí
dychtí po vodách čerstvých,
tak, ó, Bože, já s bolestí
k Tobě volám v bídách svých;
ač duše má živého
Tě žízní, Boha svého,
ach, skoro-li se ukáži
před velebnou tváří Boží.
2. Jako loď ode vln mořských
sem tam bývá zmítána,
někdy též od větrů prudkých
na skále roztříštěna,
tak já, bídou souže- ný,
bývám sem tam zmítaný;
ach, jak mnohé vlny kříže
valí se na mě vždy blíže.
3. Přijď, ó, Pane, nevzdaluj se,
vyveď z údolí pláče,
nechť tvá pravice vznáší se
nade mnou, milý Otče,
přenes mne z běd, zármutků
do svých věčných příbytků;
ach, jak po Tobě srdce mé
touží, vzdychá každého dne.