1. Jako símě do lůna země
zaseté, vzrůstá v nový klas,
tak ó, Bože, i když my mřeme,
nezničí na věky smrt nás;
jen slavnější působení
béře duch v těla změnění.
2. Zasáté símě Bůh vzkřísiti
ráčí v slavnější způsobě,
tak ani tělo v nic přijíti
nemá ve svém temném hrobě;
vložené v hrob porušené,
vstane silné, oslavené.
3. Dobré símě vzrůst veselý má
a stý vydává užitek;
každý tak v nebi odměnu dá
hojnou nám šlechetný skutek,
a z toho, co zde sejeme,
odměnu v nebi béřeme.
4. Než jak nemívá potěšení
ten, kdo plané seje símě;
tak kdo zde rozsívá hřešení,
žne tam za to trestu břímě;
každému u soudu svého
splatí Bůh dle skutků jeho.
5. I pokud zde čas máme, sejme,
abychom tam věčně žali
a přísný pozor na to dejme,
bychom víru zachovali;
pak žatvy když nastane čas,
zavolá nás k ní Boží hlas.