1. Kristus žije, světlo mé,
žije Kristus má naděje,
ač i zhyne tělo mé,
jednou však duch se zaskvěje
tam, kde smrti víc není,
kde kvete mé spasení.
2. Ač těžké často břímě
klade na náš život časný,
však že čeká, to víme,
na nás za hrobem los krásný;
neb tvé vzkříšení, Kriste,
pravdu tu tvrdí jistě.
3. Mnohokráte padáme,
křehcí jsouc, do hříchů, zlosti;
proto k Tobě voláme:
probuď k víře z své milosti,
ať když tělo hrob skryje,
duch s Tebou věčně žije!
4. Sláva Ti, Hospodine,
žes oslavil Syna svého,
že nad to své rodině
dals heslo žití věčného,
Tobě buď vděčnost pravá,
Tobě buď věčná sláva!