1. Mám povolání od Krista,
bych šel odtud v rajská místa.
Co pak mou duši zdržuje,
to má závěť oznamuje:
2. Tobě, Bože Otče, duši
svou poroučím, jakož sluší:
Tys mně jí byl dal v tělo mé,
zas ji oddávám v ruce tvé.
3. Své milé smutné manželce
zanechávám všech vdov soudce;
On, jestli se křivda stane,
k Němu vzdychej, tě zastane.
4. Dítek nechám Otci tomu,
na sirotky laskavému;
On vás, mé sirotky milé,
zaopatří každé chvíle.
5. Vám pak, přátelům dobrého,
zanechávám Boha svého,
Jemu služte jen v každý čas,
neopustí na věky vás.
6. A tak již jdu z toho místa
spatřit svého Pána Krista,
neb Bůh již přijal mou duši,
tělo mé zde zůstat musí.
7. V zemi až do dne soudného,
v hrobě čekat příchod jeho:
Tu z prachu bude vzbuzeno
a s duší věčně spojeno.