1.         Mám povolání           od Krista, 
          bych šel           odtud v           rajská místa. 
          Co pak           mou duši           zdržuje, 
          to má           závěť oznamuje: 
           
  2.         Tobě, Bože           Otče, duši 
          svou poroučím,           jakož sluší: 
          Tys mně           jí byl           dal v           tělo mé, 
          zas ji           oddávám v           ruce tvé. 
           
  3.         Své milé           smutné manželce 
          zanechávám všech           vdov soudce; 
          On, jestli           se křivda           stane, 
          k Němu           vzdychej, tě           zastane. 
           
  4.         Dítek nechám           Otci tomu, 
          na sirotky           laskavému; 
          On vás,           mé sirotky           milé, 
          zaopatří každé           chvíle. 
           
  5.         Vám pak,           přátelům dobrého, 
          zanechávám Boha           svého, 
          Jemu služte           jen v           každý čas, 
          neopustí na           věky vás. 
           
  6.         A tak           již jdu           z toho           místa 
          spatřit svého           Pána Krista, 
          neb Bůh           již přijal           mou duši, 
          tělo mé           zde zůstat           musí. 
           
  7.         V zemi           až do           dne soudného, 
          v hrobě           čekat příchod           jeho: 
          Tu z           prachu bude           vzbuzeno 
          a s           duší věčně           spojeno.