1. Nadešla chvíle loučení,
však v naději se zas vzbudí,
vždyť není věčně ztraceno,
co Bohem bylo vzníceno!
2. Je duše živa v Bohu svém,
a tělo smutné padá v zem.
I je Bůh v slávu promění
v den slavný těla vzkříšení.
3. Co země je a země stín,
teď padá tiše v země klín
a z země vstane jednou zas,
až zazní mocný Páně hlas.
4. Zde snášel mnohé úzkosti;
teď v blahé Boží blízkosti
dle svaté víry naděje
zdráv věčným jarem okřeje.
5. Je po všem časném soužení,
když dal Bůh dobré skončení.
Kdo tiše nes zde Kristův kříž,
i hrobem došel k nebi blíž.
6. Je pohřbena již bída dne
a s tělem hrob se zapadne.
Však duše pout svých zbavena
již veselí se u Pána.
7. Tělo spí zde svůj smrti sen!
A pokud nám plá žití den,
nechť strojíme se v bdělosti
jít za Ním k branám věčnosti.
8. V tom Kristus sám nás posiluj!
V Něm máme pomoc a díl svůj.
Kdo s Ním jde v smrti úzkosti,
vždy projde k nebes radosti.