1. Nechcem želem, nechcem lkáti, loučení že nastal čas;
nám jest v službě Páně státi, jít, kam jeho volá hlas.
Ten, jenž hvězdám dráhy měří, určil též časný běh;
Jím kdo vést se dá a věří, stihne jistě blaha břeh.
2. Však ta páska, jež nás pojí, mocnější má základy,
místo, čas ji nerozdvojí, ani škůdců úklady.
Ti, jež láska k Pánu víže, zůstávají spojeni,
nechať v dáli, nechať blíže časné mají bydlení.
3. K čemu plnit srdce želem, Pán když velí, třeba jít!
Jeho oko v světě celém chce i na nás s láskou zřít.
Vždy nás jedno rámě vodí jednou cestou k věčnosti;
v jedné plujem pevné lodi v jednu říši radosti.
4. V onu říši věčně novou, kde již nepanuje čas,
před tváří kde Beránkovou na věky se sejdem zas.
Tu pak prosti světa strasti v nekonečném plesání
budem v oné lepší vlasti věčně slavit shledání.