1. Poupátko smrtí zlomené,
opouští na vždy rodný dům.
Zde nerozvije víc se květ,
však ozdobí kdys Boží trůn,
však ozdobí kdys Boží trůn.
2. Neplačte, jak by nebylo
tu více pro vás naděje,
Pán k odpočinku klade je,
k lepšímu květu chová je,
k lepšímu květu chová je.
3. Ó, vzmuž se, srdce, v naději
a obrať k nebi mysl svou!
Tam každou bolest zhojí Pán
a setře každou slzu tvou,
a setře každou slzu tvou.
4. Tam za krátko se shledáme,
vždyť den se rychle blíží nám,
kdy Pán své dítky zajaté,
k životu, k slávě vezme sám,
k životu, k slávě vezme sám.