1. Spočívejte již v pokoji
vy, které sotva znal svět,
jež jste padlo v krátkém boji,
co podťatý kosou květ;
i vy, jenž jste z těla ven
po dlouhém soužení jen
vyšli na hlas Páně vděčně;
spočívejte tiše, věčně.
2. Vy, co jste o svět nestáli,
vždy na nebe myslíce,
věrně povinnost konali
i po trní chodíce,
jež jste velké oběti
museli přinášeti,
proto bezděk se loučili
od práce; buď vám sen milý.
3. I vy, co jste toužívali
po srdci jen jediném;
avšak často truchlívali
v duchu i víře tiché,
že vás nikdo konečně
nemiloval srdečně;
přece jste jen svět žehnali;
dej vám Bůh ráj lásky stálý.
4. Též i vy, co jste neměli
pokoj v boji života,
jež jste proti zlosti smělí
tam, kde byla dřímota,
křísili život nový,
Ducha pravdy, hotový
k zmužilému ctnosti činu;
spočívejte v Hospodinu.
5. Ach, i vy, mé drahé duše,
jenž jste mne milovaly,
pokud ještě v zemském rouše
se mnou jste přebývaly,
jež jste mne vždy těšily,
vždy mi dobře činily;
přijměte tu slzu vděčnou
a Bůh dej nám radost věčnou.