1.         Když zřím           ten divuplný           kříž, 
          co skonal           na něm           slávy Král, 
          vím, to           je víc           než světa           říš, 
          a vše,           co mé,           bych v           oběť dal. 
           
  2.         Bůh chraň,           bych kdy           se chlubit           měl, 
          leč smrtí           Krista Ježíše; 
          já odmítám           vší chlouby           dech, 
          z níž           pocta jemu           nedýše. 
           
  3.         Bychť vládl           říší ohromnou, 
          to za           dar chudý           pokládám; 
          za lásku           tak nevýslovnou 
          dám duši,           život, vše,           co mám. 
           
          Gdy patrzę           na cudowny           krzyż, 
          na którym           skonał Książę           chwał, 
          w pogardzie           ziemskie skarby           mam, 
          miast pychy           pokój dał           mi Pan.