1. Když zřím ten divuplný kříž,
co skonal na něm slávy Král,
vím, to je víc než světa říš,
a vše, co mé, bych v oběť dal.
2. Bůh chraň, bych kdy se chlubit měl,
leč smrtí Krista Ježíše;
já odmítám vší chlouby dech,
z níž pocta jemu nedýše.
3. Bychť vládl říší ohromnou,
to za dar chudý pokládám;
za lásku tak nevýslovnou
dám duši, život, vše, co mám.
Gdy patrzę na cudowny krzyż,
na którym skonał Książę chwał,
w pogardzie ziemskie skarby mam,
miast pychy pokój dał mi Pan.