1. Já k Tobě, Pane, zřím
a celým srdcem svým
o milost lkám;
po cestách šel jsem zlých,
jak šarlat můj je hřích: ó, skryj mne
v ranách a spas mne sám.
2. Od rána do noci
kdybych lkal v nemoci,
vše marné jest!
Bychť prošel světa kruh,
chtěl tak svůj splatit dluh,
nic na to nedá Bůh:
On svých má cest!
3. Pln lásky k člověku
milého od věků
nám Syna dal,
svých sli- bů nemění:
kdo k smrti znaveni,
v Něm mají spasení,
zdroj věčných chval.
4. Tvá krev, ó, Ježíši,
je oběť nejvyšší –
smývá můj hřích.
Ó, slyš a pojď mi vstříc,
já toužím víc a víc
zřít tvoji jasnou líc
tam v nebesích.