R:   H       Jak se           před tvá   E       ří     H       Tvou,     Db m      Pane, moje           tvár tváří. 
    E       proč se           přetváří v           tvář, v           níž     H       tvář Tvá           se ne   E       tvá   H       ří? 
           
  1.         Vždyť     H       člověk je           nejistý     Ab m      v zemi,           kterou     E       prochází a           je mu     Gb       cizí, 
          Pane,     E       pomáhej zabydlet     Gb       se mi           v pravdě     E       o mně           s pokorou     H       ryzí. 
           
  R:   H       Jak se           před tvá   E       ří     H       Tvou,     Db m      Pane, moje           tvár tváří. 
    E       proč se           přetváří v           tvář, v           níž     H       tvář Tvá           se ne   E       tvá   H       ří? 
           
  2.         Když     H       v tváři           své nevidím     Ab m      Krista, pak           ji     E       převlékám v           sobectví     Gb       pýchy, 
          Pána     E       marně v           druhých hledám     Gb       zjista, vidím     E       vždy nic           víc, než           jejich     H       hříchy. 
           
  R:   H       Jak se           před tvá   E       ří     H       Tvou,     Db m      Pane, moje           tvár tváří. 
    E       proč se           přetváří v           tvář, v           níž     H       tvář Tvá           se ne   E       tvá   H       ří? 
           
  3.         Znám     H       možnost, jak           pochopit   Ab m       sebe,           vše co     E       jsem a           co s           sebou     Gb       nosím, 
          zavřít     E       pusu, nechat           mluvit     Gb       Tebe, Pane,     E       mluv, já           Tě tichem     H       prosím. 
           
  R:   H       Jak se           před tvá   E       ří     H       Tvou,     Db m      Pane, moje           tvár tváří. 
    E       proč se           přetváří v           tvář, v           níž     H       tvář Tvá           se ne   E       tvá   H       ří? 
           
  4.         Když     H       nepřijímám sebe     Ab m      cele, pak           co     E       nemám, to           nemohu     Gb       dát. 
          Výhled     E       zastíním si           i na     Gb       nebe, ani     E       druhé nejde           mít     H       rád.