R: H Jak se před tvá E ří H Tvou, Db m Pane, moje tvár tváří.
E proč se přetváří v tvář, v níž H tvář Tvá se ne E tvá H ří?
1. Vždyť H člověk je nejistý Ab m v zemi, kterou E prochází a je mu Gb cizí,
Pane, E pomáhej zabydlet Gb se mi v pravdě E o mně s pokorou H ryzí.
R: H Jak se před tvá E ří H Tvou, Db m Pane, moje tvár tváří.
E proč se přetváří v tvář, v níž H tvář Tvá se ne E tvá H ří?
2. Když H v tváři své nevidím Ab m Krista, pak ji E převlékám v sobectví Gb pýchy,
Pána E marně v druhých hledám Gb zjista, vidím E vždy nic víc, než jejich H hříchy.
R: H Jak se před tvá E ří H Tvou, Db m Pane, moje tvár tváří.
E proč se přetváří v tvář, v níž H tvář Tvá se ne E tvá H ří?
3. Znám H možnost, jak pochopit Ab m sebe, vše co E jsem a co s sebou Gb nosím,
zavřít E pusu, nechat mluvit Gb Tebe, Pane, E mluv, já Tě tichem H prosím.
R: H Jak se před tvá E ří H Tvou, Db m Pane, moje tvár tváří.
E proč se přetváří v tvář, v níž H tvář Tvá se ne E tvá H ří?
4. Když H nepřijímám sebe Ab m cele, pak co E nemám, to nemohu Gb dát.
Výhled E zastíním si i na Gb nebe, ani E druhé nejde mít H rád.