R: H Jak se před tváE ří H Tvou, C#m Pane, moje tvár tváří.
E proč se přetváří v tvář, v níž H tvář Tvá se neE tváH ří?
1. Vždyť H člověk je nejistý G#m v zemi, kterou E prochází a je mu F# cizí,
Pane, E pomáhej zabydlet F# se mi v pravdě E o mně s pokorou H ryzí.
R: H Jak se před tváE ří H Tvou, C#m Pane, moje tvár tváří.
E proč se přetváří v tvář, v níž H tvář Tvá se neE tváH ří?
2. Když H v tváři své nevidím G#m Krista, pak ji E převlékám v sobectví F# pýchy,
Pána E marně v druhých hledám F# zjista, vidím E vždy nic víc, než jejich H hříchy.
R: H Jak se před tváE ří H Tvou, C#m Pane, moje tvár tváří.
E proč se přetváří v tvář, v níž H tvář Tvá se neE tváH ří?
3. Znám H možnost, jak pochopitG#m sebe, vše co E jsem a co s sebou F# nosím,
zavřít E pusu, nechat mluvit F# Tebe, Pane, E mluv, já Tě tichem H prosím.
R: H Jak se před tváE ří H Tvou, C#m Pane, moje tvár tváří.
E proč se přetváří v tvář, v níž H tvář Tvá se neE tváH ří?
4. Když H nepřijímám sebe G#m cele, pak co E nemám, to nemohu F# dát.
Výhled E zastíním si i na F# nebe, ani E druhé nejde mít H rád.