své na řek ho, de můj, Li slyš ky je stes ho: u važ v mys trp li lid mi žít, zi jsem me žil tou žit; bla o kou jsem chtěl je lás svou chví v kaž ře li, či nil jsem dob jim sou di od smrt li. ni o na však
Skrýt akordy
  K: Nebeský   Otče, v   pokoře klekáme   před křížem   tvého syna   a litujeme   všech hříchů,   jimiž jsme   ho zarmoutili.   Dej, ať   rozjímáme o   jeho utrpení,   jasněji poznáváme   zlobu hříchu   a načerpáme   sil, abychom   šli trpělivě   po křížové   cestě svého   života.
L: Amen.
1.  zastavení
Lide můj,   slyš nářek   Pána svého,
uvaž v   mysli trpké   stesky jeho:
Já jsem   toužil mezi   lidmi žít,
chtěl jsem   je svou   láskou oblažit;
činil jsem   jim dobře   v každé   chvíli,
oni mě   však na   smrt odsoudili.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Nevinný,   nejsvětější, soudce   celého světa   je souzen   lidmi. Plní   nenávisti žádají   jeho smrt.   Z bázně   před nimi   vynáší Pilát   nespravedlivý rozsudek.   Pán Ježíš   však stojí   a mlčí.
K: Bůh   vlastního syna   neušetřil,
L: ale   za nás   všechny ho   vydal na   smrt.
K: Spasiteli,   Pilát tě   proti svému   svědomí vydává   ze strachu   před židy   na smrt.   I my   jsme často   jednali podobně,   když jsme   ze zbabělosti   a strachu   před lidmi   zradili hlas   svého svědomí.
L: Zhřešili   jsme, Pane.   – S   lítostí ti   slibujeme, –   že zůstaneme   pevní proti   svodům světa   a těla.   – S   kající myslí   chceme na   tebe vzpomínat,   – když   nás lidé   budou nespravedlivě   posuzovat.
K: Příklad   zajisté dal   jsem vám,
L: abyste   i vy   činili tak,   jako jsem   učinil já.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
2.  zastavení
Nepřestal jsem   lid svůj   milovati,
avšak on   mé lásky   nechtěl dbáti,
k nebi   zval jsem   jej svým   učením,
odplatil mi   za to   trýzněním;
potom kříž   mi vložil   na ramena:
tak má   láska byla   odměněna.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Přivlekli   kříž. Pán   po něm   vztahuje ruce,   ačkoliv jasně   předvídá celé   své utrpení.   Jak těžce   dopadá kříž   na jeho   zbičované rameno!   Přece však   nastupuje hořkou   cestu oběti.
K: Vpravdě   bolesti naše   vzal on   na sebe,
L: ano,   co my   jsme trpět   měli, on   snášel.
K: Ty,   Spasiteli, přijímáš   svůj kříž   statečně a   odevzdaně, a   my se   hrozíme každé   oběti a   všeho, k   čemu je   třeba sebezapírání.   Často i   malé nepohodlí   se nám   zdá těžké,   a tak   rádi se   vyhýbáme nepříjemným   povinnostem.
L Od   nynějška tě   chceme následovat;   – odhodlaně   plnit své   povinnosti –   a trpělivě   nést slabosti   své i   cizí.
K: Všechno   zmůžeme
L: v   tom, který   nás miloval.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
3.  zastavení
Když jsem   kříž svůj   na Golgotu   nesl
a s   tou tíží   zemdlen k   zemi klesl,
nedošel jsem   v lidu   lítosti.
Neustával ve   své krutosti,
dále hnal   mě na   smrt umdleného,
dobrodince, Spasitele   svého.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Břímě   je těžké.   Pán, k   smrti zemdlený   po všech   duševních a   tělesných mukách,   které dosud   vytrpěl, klopýtne   a padá.   Hrubě ho   pobízejí a   nutí, aby   se zvedl   a šel   dále.
K: Tresty   pro naši   spásu na   něho dolehly
L: a   jeho ranami   jsme uzdraveni.
K: Spasiteli,   těžkou cestou   kráčíš a   padáš pod   křížem, který   jsme zatížili   svými nepravostmi.   Tvůj pád   je naší   útěchou. Ty   víš, že   jsme lidé   křehcí a   slabí; nedopustíš,   abychom byli   zkoušeni nad   své síly.
L: Proto   nechceme malomyslnět,   – když   nás potkávají   těžkosti a   zmáhají pokušení.   – I   když snad   pod nimi   klesneme, –   tebou posilněni   zase povstaneme.   – Všechno   můžeme s   tvou milostí.
K: Bůh   je věrný.
L: on   nás posílí   a ochrání   od zlého.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
4.  zastavení
Synům hlásal   jsem, by   matky ctili,
za to   však se   na mé   matce mstili;
z její   žalosti lid   posměch měl,
když mě   potkala, ji   odháněl.
Ač Bůh   oblíbil si   její ctnosti,
lidé spílali   jí ve   své zlosti.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Zpovzdálí   viděla Maria,   jak Pilát   jejího syna   odsoudil na   smrt, jak   na něj   vložil kříž,   jak Ježíš   zmučen pod   jeho tíží   klesl. A   teď se   již blíží,   co nevidět   půjde kolem   a pohled   matky se   shledá s   pohledem synovým.   Slůvka spolu   nemohou promluvit.
K: Tvou   vlastní duši   pronikne meč,
L: aby   se projevilo   smýšlení mnoha   srdcí.
K: Náš   Spasiteli, tvé   srdce krvácí,   když tě   potkává tvá   matka. Tvé   utrpení je   jejím utrpením,   tvá bolest   je její   bolestí. Její   duše se   posiluje pohledem   na tvou   trpělivost a   ty máš   útěchu z   její lásky.
L: Tebe   a tvou   matku chceme   následovat –   a společně   snášet utrpení,   – neboť   jsme údy   tvého tajemného   těla, –   spojení s   tebou ve   svaté jednotě.
K: Snažme   se, abychom   jeden druhého   povzbuzovali
L: k   lásce a   k dobrým   skutkům.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
5.  zastavení
Zda jsem   komu v   strasti přispět   váhal?
A mně   každý pomoci   se zdráhal.
Když jsem   nesl přetěžký   svůj kříž,
nikdo nechtěl   ulehčit mou   tíž.
Šimon pomoh   jenom z   donucení
nésti nástroj   mého umučení.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Pán   už nemůže   kříž unést.   Vojáci se   obávají, že   padne a   zemře na   cestě. Zastaví   tedy Šimona   z Cyreny   a donutí   ho, aby   pomohl. Šimon   se vzpírá,   avšak milost   Boží se   ho dotýká,   a když   vidí Ježíšovu   velkou trpělivost,   nese nakonec   kříž s   radostí.
K: Chce–li   kdo přijít   za mnou,
L: vezmi   svůj kříž   a následuj   mě.
K: Spasiteli,   děkujeme ti   za každý   kříž, který   smíme s   tebou nést,   a litujeme,   že jsme   tak často   reptali a   naříkali, když   jsme tě   měli následovat   na křížové   cestě. Viděli   jsme v   bolesti a   hořkostech jen   těžkost a   bídu, a   ne tebe,   který jsi   nás svým   křížem navštívil.
L: Otevřel   jsi nám   oči, –   jako jsi   je otevřel   Šimonovi, –   abychom nebyli   zatrpklí, –   když musíme   trpět nepochopení   a opuštění.   – Otevři   i naše   srdce pro   utrpení druhých   lidí –   a dej,   ať si   vždy pamatujeme:   – Co   jsme učinili   nejmenšímu z   našich bratří,   – tobě   jsme učinili.
K: Neste   břemena jeden   druhého
L: a   tak naplníte   zákon Kristův.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
6.  zastavení
Již jen   stěží noha   nohu mine,
má krev   proudem po   tváři se   řine.
Veronika tvář   mi utřela.
Co na   roušce potom   uzřela?
Věrný obraz   obličeje mého
za odměnu   činu laskavého.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Žalostně   zubožen vleče   se Pán   ulicemi jeruzalémskými,   Veronika vidí   jeho utrpení   a bezcitné   počínání těch,   kteří jsou   kolem něho.   Statečně projde   davem a   podává Ježíši   roušku na   otření krvavé   tváře.
K: Podoby   neměl ani   krásy;
L: stal   se nejposlednějším   z lidí,   – muž   bolesti.
K: Veronika   se neptá,   co si   myslí a   co říká   její okolí,   ale statečně   se tě,   Pane, zastává.
L: Dej   i nám   odvahu, –   abychom se   vždy a   všude zastávali   tebe a   tvé církve,   – víry   a dobrých   mravů, –   ctnosti a   práva. –   Ať přemáháme   lidskou bázeň   a zbabělé   ohledy. –   Vtiskni do   našich srdcí   svůj obraz,   – abychom   nezapomněli, –   co jsme   dlužni tvé   lásce.
K: Kdo   mě vyzná   před lidmi,
L: toho   já vyznám   i před   svým Otcem,   který je   v nebesích.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
7.  zastavení
Velkou ztrátou   krve tělo   slábne,
ve zmučených   údech síla   chabne.
Nezmohu již   kříže břemeno,
znovu k   zemi klesá   koleno.
Uvažuj to   ponížení nové,
nad ním   trnou v   nebi andělové.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Ježíš   slábne. Nepřátelé   ho pobízejí   ke spěchu,   bojí se,   že nedojde.   Pán padá   podruhé. S   největším vypětím   se vzchopí,   aby svou   oběť dokonal.
K: Jako   beránek vedený   k zabití
L: ani   ústa neotevřel.
K: Pane   a Spasiteli,   v prachu   a špíně   ležíš na   ulici a   na tobě   leží těžký   kříž. To   trpíš proto,   že my   jsme vždy   znova upadali   do svých   hříchů.
L: Poklekáme   v duchu   vedle tebe   – a   litujeme své   nedbalosti a   nestálosti. –   Kameny zbrocené   tvou krví   – volají   k nebi   o tom,   – jak   velká je   zloba těžkého   hříchu. –   Kéž nás   tvůj pád   uchrání –   od každého   našeho dalšího   pádu.
K: Milosrdný   Bože, naplň   mou duši   vytrvalostí,
L: ať   neklesám na   cestě života.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
8.  zastavení
Dcery siónské   mě provázely,
a když   velké strasti   moje zřely,
útrpností, žalem   vzlykaly,
nad mou   trýzní hořce   plakaly.
Matky, plačte   spíše ze   žalosti
nad svých   vlastních dítek   nezdárností.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: U   bran města   stojí ženy   se svými   dětmi. Pohlížejí   na ubohého   Pána. Je   jim ho   líto. Ježíš   vidí jejich   zármutek a   připomíná jim   jejich mateřskou   odpovědnost.
K: Neplačte   nade mnou,   ale plačte   nad sebou   a nad   svými dětmi,
L: neboť   děje–li se   toto na   stromě zeleném,   – co   se bude   dít na   suchém?
K: Laskavý   Spasiteli, žádáš   od nás   víc než   pouhý soucit,   víc než   city, které   rychle pomíjejí.   Hledíš na   naše skutky,   smýšlení a   zásady, jimiž   se řídíme.
L: Pomoz   nám, abychom   jednali v   tvém duchu   – a   těm, kteří   jsou nám   svěřeni, –   ukazovali křesťanství   činu a   pravdy, –   abychom v   den soudu   – nemuseli   plakat nad   sebou a   nad svými   skutky.
K: Bůh   miluje spravedlivé,
L: ale   cesta hříšníků   vede k   záhubě.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
9.  zastavení
Sám a   vydán posměchu   a vřavě,
zraněn, ztrýzněn   od paty   až k   hlavě,
klesám potřetí   a omdlévám,
já, jenž   v nebi   věčné sídlo   mám.
Tento pád   můj, pokolení   hříšné,
zavinily tvoje   skutky pyšné.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Pán   je vyčerpán.   Padá potřetí.   Je unaven   k smrti.   Chce však   své dílo   dokonat, proto   se vzchopí   z posledních   sil.
K: Hříchy   mnohých on   nesl
L: a   za nepřátele   se modlil.
K: Ty   víš, Spasiteli,   jak často   padáme do   svých hříchů   a chyb,   protože jsme   vlažní a   lhostejní. Mnoho   předsevzetí už   jsme učinili,   ale málo   jsme jich   dodrželi.
L: Dnes,   Pane, začneme   znovu a   s dobrou   vůlí. –   Odhodlaně se   k tobě   připojujeme –   a chceme   jít s   tebou svou   životní cestou   až do   konce.
K: Nepřestávejme   činit dobro,
L: neboť   když vytrváme,   – Bůh   nám dá   odměnu v   příhodný čas.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
10.  zastavení
Ach, jak   nade mnou   se zatvrdili,
že mé   čisté tělo   obnažili!
Zbytek krve   v tvář   mi vstupuje,
ruměnec mi   na ní   vzbuzuje.
Lide můj,   tou hanbou   byly vinny
nečisté a   smilné tvoje   činy.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: K   smrti vyčerpán   přichází Ježíš   na Kalvárii.   Z těla   mu strhávají   šat. Všechno   chce trpět   pro nás   až do   konce, tělesnou   bolest i   duševní muka.
K: Rozdělili   si má   roucha
L: a   o můj   oděv metali   los.
K: Nejčistší   Spasiteli, všechno   obětuješ pro   nás, dokonce   i šat,   který přikrývá   tvé tělo.   Na tuto   obětavou lásku   chceme myslet,   když musíme   svému tělu   odepřít věci   milé a   příjemné.
L: Dej   nám, Pane,   – abychom   roucho milosti   donesli neposkvrněné   před tvůj   soud –   a dosáhli   věčného života.
K: Stvoř   mi, Bože,   čisté srdce
L: a   obnov ve   mně pravého   ducha.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
11.  zastavení
Hřeby na   kříž v   nevýslovné muce
přibíjejí nohy   mé i   ruce
před očima   matky truchlící,
rány mé   v své   duši cítící.
Velkou bolest   mou však   dovršili,
když kříž   se mnou   vzhůru postavili.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Ježíš   nemá na   tomto světě   nic, ani   místo, kde   by zemřel.   Visí mezi   nebem a   zemí a   musí trpět,   vždy hrozněji   trpět, až   k smrti.
K: Probodli   ruce mé   a nohy   mé,
L: spočítat   mohu všechny   své kosti.
K: Spasiteli,   nyní jsi   v bolestech   přibit na   kříž, abys   shladil, čím   jsme zhřešili   svou svévolí.
L: Dej   nám poznat,   – že   jen tehdy   se můžeme   zvát křesťany,   – když   si sami   činíme násilí,   – podřizujeme   svůj rozum   tvým příkazům   – a   krotíme zlé   žádosti. –   Ať nás   sílí pohled   na tvůj   kříž, –   abychom jednou   měli podíl   s tebou,   – který   z dřeva   kříže kraluješ   nad nebem   i nad   zemí.
K: Víme,   že starý   člověk v   nás musí   být ukřižován,
L: abychom   již nebyli   otroky hříchu.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
12.  zastavení
Z lásky   k lidu   na kříži   jsem zmíral,
s posměchem   lid za   to na   mě zíral;
a když   tělo smrtí   zsinalo,
ještě kopí   bok můj   prohnalo;
poslední krev   vylila se   z něho,
aby smyla   hříchy světa   všeho.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Po   třech hodinách   plných bolesti   volá Ježíš:   Dokonáno jest!   Otče, v   ruce tvé   poroučím ducha   svého! Pak   naklání hlavu   a umírá.
K: Stal   se poslušným   až k   smrti,
L: a   to smrti   kříže.
K: Ježíši,   ty ses   vydal za   nás na   smrt, abys   naplnil vůli   nebeského Otce.
L: U   tvého kříže   poklekáme s   pevným předsevzetím,   – že   ve všech   těžkostech života   – se   budeme s   tebou modlit   k Otci:   – Otče,   ne co   já chci,   – nýbrž   co ty   chceš.
K: Následujme   Boha a   žijme v   lásce,
L: jako   Kristus miloval   nás –   a sám   sebe vydal   za nás   v oběť.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
13.  zastavení
Přátelé mé   tělo z   kříže sňali
a mé   milé matce   odevzdali.
Ta, když   rány moje   spatřila,
svými slzami   je obmyla.
Mrtvého mě   na klín   ukládala,
zbité tělo   celé zulíbala.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Kristus   dotrpěl. V   největší nesnázi   tu stojí   matka a   neví, jak   by svého   syna aspoň   důstojně pohřbila.   Po úzkostlivém   čekání přichází   Josef z   Arimatie; má   od Piláta   dovolení, že   může vzít   Ježíšovu mrtvolu.   Snímají Pána   z kříže   a kladou   ho matce   na klín.
K: Ke   komu tě   přirovnám, Panno,   dcero siónská?
L: Veliká   jako moře   je tvá   bolest.
K: Bolestná   matko, tvá   duše tone   v žalu,   a přece   se odevzdaně   klaníš vůli   Otcově.
L: Z   tvého příkladu   chceme čerpat   sílu v   každém utrpení   – a   odevzdanost do   vůle Boží.
K: Dobré   je v   tichosti čekat   na pomoc   Páně;
L: jeho   milosrdenství se   nevyčerpá nikdy.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
14.  zastavení
Do hrobu   pak moje   tělo dáno,
jak před   věky o   mně bylo   psáno.
Lide můj,   to vše   jsem podstoupil,
bych tě   z hříchů,   z pekla   vykoupil.
Snaž se   teď, by   spásné moje   dílo
tobě vpravdě   ke spasení   bylo.
K: Klaníme   se ti,   Pane Ježíši   Kriste, a   děkujeme ti,
L: neboť   svým křížem   jsi vykoupil   svět.
K: Tělo   Páně je   připraveno k   pohřbu. Je   to smutný   pohřební průvod,   a přece   na něm   spočívá tichý   mír. Připravuje   se velikonoční   jitro.
K: Ty   přece nenecháš   duši mou   v podsvětí,
L: nedopustíš   nikdy, –   aby tvůj   věrný zakusil   zkázu.
K: Spasiteli,   odpočíváš v   hrobě. Tvůj   velký pátek   už skončil.   Blíží se   úsvit vzkříšení.
L: My   stojíme ještě   uprostřed pašijového   týdne svého   života. –   Ale i   my jednou   odpočineme od   všeho, –   co nás   nyní tíží   a trápí.   – I   nás očekává   slavný nový   život, –   který jsi   nám získal.
K: Jako   v Adamovi   všichni umírají,
L: tak   budou v   Kristu všichni   oživeni.
K: Ukřižovaný   Ježíši,
L: smiluj   se nad   námi.
Závěrečná modlitba
K: Bože,   ty jsi   posvětil praporec   kříže drahocennou   krví svého   jednorozeného Syna;   dej proto,   aby se   všichni, kdo   se k   tomu kříži   hlásí, těšili   také z   jeho ochrany.   Skrze Krista,   našeho Pána.
L: Amen.
Zpěvník ProScholy.cz 2024