Je cesta trním posetá

Skrýt akordy
  Vstup
Je cesta   trním posetá,
jež liliemi   prokvétá.
Šel po   ní s   křížem Kristus   Pán.
K ní   každý z   nás je   povolán
a jeho   vlídným okem   zván.
1.  Kdo Kristu   volá Ukřižuj!,
ten v   hřeby mění   jazyk svůj,
ten Krista   vskutku křižuje.
A Kristus,   to tvůj   bližní je,
zášť slov   jej k   smrti bičuje.
2.  Na krutých   soudců pokyny
svůj oltář   vzal Pán   nevinný,
na slabá   bedra těžký   kříž.
Však srdce   zdolá jeho   tíž,
ba lidstvo   na něm   zvedne výš!
3.  Hle, zkrvavená   kolena
o tvrdý   kámen zraněna,
pro naši   lenost v   modlitbách,
bez nichž   je rozum   v bludů   tmách
a vůle   mdlá v   zlých hodinách.
4.  Kdo vloží   ruku na   Syna,
ten množí   muka Matčina,
neb Matka   trpí v   dítěti.
To kdo   má stále   v paměti,
své ruce   a rty   posvětí.
5.  Pán slábne.   Třeba člověka,
jenž posměchu   se neleká
a odsouzenci   pomůže.
Pán hledí   teskně na   muže,
zda strach   v nich   láska přemůže.
6.  Čest vzdejme   ženě hrdinné.
Na sebe   nedbá pro   jiné.
Na Pána   s láskou   pozírá,
zlým zástupem   se prodírá,
tvář přesvatou   mu utírá.
7.  Tím potem,   jenž tvář   zalije,
Pán rád   by svlažil   lilie!
By mladým   zpevnil nevinnost,
ctnost manželům   a poctivost,
padá pro   naši smyslnost.
8.  Pán okem   těší zástup   žen,
ač sám   je k   smrti usoužen.
Pln lásky   matky poučí,
ať dětem   ve svém   náručí
i sobě   věčnost zaručí.
9.  Ježíš, břemenem   obtížen,
potřetí padá   pod křížem.
Pro pýchu,   kterou v   okovy,
s ním   k spolupráci   hotovi,
se prodáváme   ďáblovi.
10.  Pán, drzým   davem obstoupen,
žluč má   pít, o   šat oloupen,
by odvahu   nám k   ctnosti dal,
květ čistoty   nám zachoval,
nás před   opilstvím varoval.
11.  Jak divně   ten svět   odplácí!
Za láskyplnost,   za práci
dá Kristu   hřeby proklaté,
dá na   kříž ruce   přesvaté,
tak chudé,   a tak   bohaté.
12.  Pán Dokonáno!   zavolal
na všechny   strany v   šíř i   v dál!
Je dána   oběť jediná,
již smyta   lidstva provina,
svět je   už Boží   rodina.
13.  Hle, druhá   Eva pod   křížem
meč sedmerý   má v   srdci svém.
Jak Matka   lidstva jednala,
za plod,   jejž Eva   odňala,
svůj Otci   v oběť   podala.
14.  Má chudý   pohřeb Kristus   Král!
Vše vnější   mu svět   odebral.
Vzít nemohl   však Boží   jas,
jenž, ztlumen   v hrobě   krátký čas,
v blesk   vyšlehne v   den třetí   zas!
Závěr
15.  V tvou   lásku, Pane,   věříme
a srdce   svá ti   svěříme.
Veď údolím   nás slz   a běd,
tam, kde   skrz tebe   budem smět
Trojici věčné   chvály pět.
Amen.
Zpěvník ProScholy.cz 2024