1. Když na kříži pněl Spasitel
a pod křížem pláč věrných zněl,
on ve své velké žalosti
k nám pravil slova milosti,
všem k útěše a radosti.
2. Když viděl zástup nepřátel,
jak rouhavě se ukláněl,
rty jeho prosbu šeptají:
Co činí, Otče, neznají,
jim odpusť hřích, jejž páchají.
3. Když lotr vpravo visící
jej prosil s myslí kající,
by v ráji byl ho pamětliv,
dí Pán, k němu se nachýliv:
Dnes budeš se mnou v ráji živ!
4. Když matku viděl pod křížem,
jak trpí muka v srdci svém,
Ó matko – praví vlídně Pán –
buď místo mě ti synem Jan,
on k službě tvé je povolán.
5. Když údy krve zbaveny
a žhavé žízně plameny
mu vzplály v ústech přesvatých,
Pán Žízním! volá v strastech svých,
však v odpověď zní katů smích.
6. Když hlava, nohy, ramena
jsou krutou trýzní sevřena,
Pán opuštěnost pocítil
a mocně zvolal ze všech sil:
Proč, Bože, jsi mne opustil?
7. Když blížila se chvíle ta,
v níž Pán odcházel ze světa,
za naše hříchy splatil trest
a zvěstoval nám blahou zvěst
svým slovem Dokonáno jest!
8. Když bije třetí hodina,
Pán všechny síly napíná
a k nebi volá: Otče můj,
v tvou náruč vrací se Syn tvůj!
A dokonal tak život svůj.
9. Ó Pane, o to jediné
tě úpěnlivě prosíme:
I nám rač hříchy prominout,
a když se skončí naše pouť,
nás do náruče přivinout.