1. Jdu Am klaE nět Am se F ti G k jeslím C sám,
můj Am Pane, F Dárce E4 žE ití,
a Am neE su Am ti, F cos G daroC val,
číms Am naplF nil mé E4 byE tí:
G své C srdce, F duC ši, Dm těG lo, C krev,
svou Am myEm sl, F síC lu, Dm duG cha, C zpěv,
Am vším D ctím E tě, Am děDm kuE ji Am ti.A
2. Dřív nežli jsem se narodil,
tys pro mne přišel dávno
a za svého mě prohlásil,
než mi bylo známo.
Když já jsem ještě nedýchal,
už dávno's za mnou, Pane, stál
a myslils na mé blaho.
3. Když jsem byl spoután v temnosti,
tvé světlo zazářilo,
mně ubohému v hojnosti
mír, pokoj připravilo.
V mém srdci radost probouzíš,
Ty, Slunce, které věčně bdíš
a konáš slavné dílo.
4. Zde u Tvých jeslí chtěl bych rád
být, Pane, bez přestání,
tu neměl bych se čeho bát,
tvá láska neporaní.
Chtěl bych tě věčně uctívat,
mé nitro bylo by tvůj hrad,
kde se ti všecko klaní.
5. Buď stálým hostem v srdci mém,
můj drahý Spasiteli,
ať kořím se ti den co den
a náležím ti celý.
Tvé jesle jsou mi zárukou,
že myslíš na mne láskou svou,
že povedeš mě k cíli.