7. Jak pevný štít mi zjev se
ve smrti hodině,
nechť v Tobě najde srdce
bezpečí jediné.
Když do tmy propadá se,
ať Tebe víra zří.
Kdo Tobě odevzdá se,
pokojně zmírat smí.
O sacred head, now wounded,
with grief and shame wieghed down,
now scornfully surrounded
with thorns, your only crown.
O sacred head, what glory
and bliss did once combi- ne!
Though now despised and gory,
I joy to call you mine.
Du, Haupt voll Blut und Wunden,
voll Schmerz und voller Hohn,
o Haupt, zum Spott gebunden
mit einer Dornenkron,
o Haupt, sonst schön gezieret
mit höchster Ehr und Zier,
jetzt aber hoch schimpfieret:
gegrüßet siest du mir!
O głowo coś zraniona,
zhańbiona, zlana krwią
i cierniem uwieńczona,
złoczyńcy Ciebie lżą.
O głowo, coś jaśniała,
odblaskiem Bożej czci,
lecz teraz wynędzniała,
bądź pozdro- wiona mi.