Křížová cesta IV. (První zastavení věrně připomíná)

Skrýt akordy
1.  První zastavení   věrně připomíná,
co vše   způsobila naše   těžká vina.
Člověk Boha   soudí, Bůh   to tiše   snáší,
z hloubi   srdce platí   cenu spásy   naší.
2.  Za hřích,   jehož já   jsem neuměl   se zříci,
na smrt   Pána vydal   vladař nevěřící.
Nestačilo ani   kruté zbičování,
pod břemenem   kříže Kristus   Pán se   sklání.
3.  Neunese tíhu   kříže potupného,
protože lpí   na něm   hříchy světa   všeho.
Na kolena   klesá za   všechny, kdo   hřeší,
za ně   znovu vstává   k pouti   stále těžší.
4.  Ach, kdo   změří bolest   matky, která   vidí
syna zmučeného   tupou zlobou   lidí!
Je to   i mé   záští, rouhání   a pýcha,
pro něž   matka svatá   nad svým   synem vzdychá.
5.  I když   sám se   katům Kristus   neprotiví,
mají strach,   že kříž   svůj nedonese   živý.
Šimona z   Cyreny rázně   přinutili
Pánu dopomoci   k tajemnému   cíli.
6.  Jiná duše   vroucí, nikým   nevolaná,
stírá krev   a špínu   z tváře   Krista Pána.
Kéž jak   Veronice v   bílou roušku   kdysi,
navždy nám   Pán vtiskne   do srdce   své rysy.
7.  Opuštěný pastýř   nevěrného stáda
v samé   městské bráně   znovu těžce   padá,
za krutost   a křivdy,   za zrady   a zlobu
i za   tajné hříchy   obílených hrobů.
8.  Nářek žen   ho zdvíhá   z trýznivého   pádu,
Pastýř naposledy   mluví k   svému stádu:
Šetřte svoje   slzy pro   své vlastní   viny,
plačte nad   svým městem   a nad   svými syny.
9.  Cestu kamenitou   Pán svou   krví světí;
až pod   samou horou   stihne ho   pád třetí.
Jenom láska   Boží, jež   nám zhynout   nedá,
i při   tomto pádu   Krista opět   zvedá.
10.  O vše   oloupený hříšníky   a katy,
ztrácí Pán   i chudé,   zkrvavené šaty.
Neskryje nás   oděv prostý   ani drahý:
jak se   nahý zrodil,   zemře člověk   nahý.
11.  Na kmen   sukovitý, oltář   lásky Boží,
klade se   Král světů   se svým   věncem z   hloží.
Jeho údy   svaté, proniknuté   hřeby,
jsou most   nad propastí,   jenž nás   vede k   nebi.
12.  Ale dřív,   než ten   most šťastně   překročíme,
pro náš   věčný život   Pán smrt   časnou přijme;
když tvé   první Ano,   Matko, svatá   Panno,
dozní v   těžký povzdech:   Již je   dokonáno.
13.  Vše je   dokonáno, matka   nese břímě:
mrtvé tělo   syna chová   na svém   klíně.
Všechny hříchy   světa, všechnu   jeho spásu
chová na   kolenou do   skonání časů.
14.  Ti, kdo   za života   při svém   Pánu stáli,
mrtvé tělo   nesou do   kalvarské skály.
Za tu   službu lásky,   co mu   prokázali,
brzy je   oslaví Kristus   zmrtvýchvstalý.
Zpěvník ProScholy.cz 2024