1. V každém z A# nás z darů tvých něco D# dřímá,
jsou A# cesty, po F kterých máme A# jít.
Láska tvá čeká dál, touhu v D# sobě skrývá,
chce se A# dát, každým z F nás uchoA# pit.
Avšak D strach stále nám hrdlo Gm svírá,
sešle D# noc, bere moc vykroF čit.
ModlitA# ba, která nám ještě v D# srdci zbývá
je A# štít jen ji F chtít vysloA# vit.
R: Tak F zůstaň v A# nás, chcem Ti dát svůj D# čas,
s Tebu měnit A# svět, nedívat se F zpět.
Dobrou půdou A# být, abys mohl D# sít,
ať jsme plný A# klas a Ty v F nás a Ty v A# nás.
2. Jako A# dřív, tak i nás teď poD# síláš
poA# selství raF dosti naplA# nit.
Do prázdných dlaní svou D# sílu skrýváš
a A# dáváš i F slabým vítěA# zit.
Tvé D záři i slunce se Gm sklání,
ta se D# nám na tváři odraF zí.
Ať A# každý, kdo v srdci tvé D# slovo chrání,
do A# cíle s TeF bou doraA# zí.
R: Tak F zůstaň v A# nás, chcem Ti dát svůj D# čas,
s Tebu měnit A# svět, nedívat se F zpět.
Dobrou půdou A# být, abys mohl D# sít,
ať jsme plný A# klas a Ty v F nás a Ty v A# nás.