1. Voláme z hlubokosti,
z žaláře temného,
lkajíce zde v úzkosti v tom údolí
pláče truchlivého.
2. Věčný Králi, Pane náš,
k Tobě jedinému,
který v nebi přebýváš
a sem shlížíš
k lidu souženému.
3. Ó, prosíme, uslyš již
žalostné volání;
že se v lítosti
skloníš k nám, věříme;
viz naše pokání.
4. Též my v duchu sevřeni
na Tebe čekáme
a v těžkém zarmoucení
v tomto světě
v Tebe vždy doufáme.
5. Potěšuj také nyní
nám srdce sklíčené
a pro své mnohé viny
dnem i nocí
bolestně zdrcené
6. a přiveď po cestách svých
svou velkou milostí
v nebe do stanů věčných,
Pane Kriste,
k té věčné radosti.