1.         Voláme z           hlubokosti, 
          z žaláře           temného, 
          lkajíce zde           v úzkosti           v tom           údolí 
          pláče truchlivého. 
           
  2.         Věčný Králi,           Pane náš, 
          k Tobě           jedinému, 
          který v           nebi přebýváš 
          a sem           shlížíš 
          k lidu           souženému. 
           
  3.         Ó, prosíme,           uslyš již 
          žalostné volání; 
          že se           v lítosti 
          skloníš k           nám, věříme; 
          viz naše           pokání. 
           
  4.         Též my           v duchu           sevřeni 
          na Tebe           čekáme 
          a v           těžkém zarmoucení 
          v tomto           světě 
          v Tebe           vždy doufáme. 
           
  5.         Potěšuj také           nyní 
          nám srdce           sklíčené 
          a pro           své mnohé           viny 
          dnem i           nocí 
          bolestně zdrcené 
           
  6.         a přiveď           po cestách           svých 
          svou velkou           milostí 
          v nebe           do stanů           věčných, 
          Pane Kriste, 
          k té           věčné radosti.