1. Betlémské světlo nad celou zemí
temnoty duší otevírá.
Prohlédli slepí a zpívají němí,
slovo si hledá vroucí víra.
Král pokoje ta slova zná,
tak mocná a tak líbezná.
2. Zahřmělo z nebe v andělském sboru:
Sláva buď na nebesích Pánu!
Na zemi každému lidskému tvoru
mír, který zhojí každou ránu!
Dnes ve vzpomínce na Betlém
jdem za mírem a za světlem.
3. Najdem je jistě. Pozorně slyšme
přesvaté slovo, jméno Ježíš.
Pane náš, zahynem v temnotě hříšné,
pokud ty sám nás neosvěžíš.
Ó Dítě, které přicházíš
a z dřeva jeslí zvedáš kříž.
4. K věčnému trůnu, k chudičkým jeslím
nesem své dary víc než chudé
se srdcem nadšeným, se srdcem skleslým,
s hořkostí, která z hříchu zbude,
své radosti, svůj každý vzdych
i skrovné dílo rukou svých.
5. Ty, jenž jsi stvořil kytice květů,
pohřbená zrna měníš v chleby,
zahrň i nás v onu všemocnou větu,
jež hlínu země zdvihne k nebi.
Aby v nás život neuhas,
přijď, Věčný, Živý, mezi nás!
6. Vladaři duší, prameni záře,
zrozený skrytě z Panny prosté,
zrozený před námi zde u oltáře,
náš Hostiteli a náš Hoste,
proměň nás ke své podobě
a zapal touhou po tobě.
7. Z hlubiny věčna smrtelným lidem
Syn Boží narodil se v čase,
nám, kdo jsme žili, kdo žijem, kdo přijdem,
z chleba se rodí zas a zase,
jen z jeho těla pramení
i našich duší zrození.
8. Svatý déšť smývá žaly a kaly,
svatý chléb nasycuje lačné,
my jen své vyprahlé duše ti dali,
ó vláho z výše nadoblačné,
a ty jsi zde a v nás a náš,
svou krev nám do žil rozléváš.
9. S jakými díky přijíti k tobě
v té chvíli, kdy v nás nebe zpívá?
Ustel si v nás jako v posvátném hrobě,
vem s sebou naše srdce živá,
až o velikém vzkříšení
se řeky vrátí k prameni.
10. Děťátko bílé, z čistého klína
nebeská záře ze studnice,
tisíce žíznivých k tobě se vzpíná,
jediný doušku pro tisíce,
zatímco tobě matka tvá
mléko své duše podává.
11. Pozváni tebou klekáme před ní,
aby nás měla svými dětmi,
jako v den sváteční, tak i v den všední,
když vstanem ráno, když se setmí,
ať lásku k tobě rozvíjí
v nás láska k matce Marii!