VÁCLAV RENČ (1911 – 1973) byl český básník, dramatik a překladatel, představitel katolicky orientovaného proudu české literatury. V roce 1936 absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Již při studiích na filozofické fakultě redigoval spolu s Františkem Halasem časopis Rozhledy po literatuře. Po ukončení vysoké školy pracoval na několika místech jako redaktor (Akord, Obnova a Řád), později jako nakladatelský redaktor. V letech 1945–1948 byl dramaturgem olomouckého divadla (dále působil také v Zemském divadle v Brně). Roku 1951 byl zatčen a o rok později odsouzen ve vykonstruovaném procesu s katolickou inteligencí (proces s tzv. Zelenou internacionálou) na 25 let vězení. V komunistických žalářích ztrávil celkem 11 let. Propuštěn byl až v květnu 1962. Po propuštění pracoval jako dramaturg operety Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Od roku 1967, kdy se přestěhoval natrvalo do Brna, se věnoval literatuře a překládání. Rehabilitován byl až po své smrti roku 1990.